Adventní duchovní obnova

V pátek 10. 12. a v sobotu 11. 12. 2021 proběhla v kostele svaté Anežky České na Spořilově adventní duchovní obnova.

Děkujeme pateru Ondřeji Salvetovi za úžasné vedení adventní duchovní obnovy a za možnost uveřejnit jeho promluvy z dopoledního programu s názvy Na co čekáme? a Na co se těšíme? nejen pro farníky, kteří se nemohli osobně zúčastnit.


Rozhovor s P. Ondřejem Salvetem

uveřejněný ve Farních novinách z prosince 2021.
Po studiu teologie na KTF UK a studijním pobytu v semináři a na univerzitě v Irsku byl v roce 2002 vysvěcen na kněze. Působil například ve farnostech Sedlčany či Kolín. V letech 2007 až 2011 absolvoval postgraduální studium v Bamberku, v německém Würzburku probíhá jeho habilitační řízení. Od roku 2011 působí ve farnosti Praha – Koloděje, od letošního roku i v akademické farnosti u sv. Salvátora, učí na Katedře systematické teologie a filosofie Katolické teologické fakulty UK, publikuje v odborných teologických a historických časopisech, hraje na violoncello. Některá jeho kázání jsou dostupná na blogu Ondřeje Salveta ondrejsalvet.wordpress.com

Kromě své kněžské služby ve farnosti učíte na teologické fakultě a působíte v akademické farnosti u sv. Salvátora. Na co kladete důraz při vzdělávání a pastoraci mladých lidí? Čím Vás práce s nimi obohacuje?
Výuka na univerzitě, i když jde o Katolickou teologickou fakultu, je něco jiného než pastorační práce. Při výuce kladu důraz především na férovost, tedy jasné stanovení požadavků a jejich následné vymáhání. Zní to asi dost sekernicky, ale všechno to krásné, co se studiem souvisí, tedy touha po poznání a prožitek jejího naplnění, přichází vniveč, když chybí kázeň na straně učitelů i studentů. Tady se všichni máme co učit.
Pokud jde o pastoraci mladých lidí, tam je vždy nejtěžším úkolem naslouchání. Někdy se to daří, kupodivu v době lockdownu mi při přípravě na biřmování někteří napsali na WhatsApp postřehy, které mi přišly jako zralé formulace založené na živé víře.

Za svou doktorskou práci o dominikánu P. Silvestru Braitovi jste v roce 2011 obdržel cenu bamberského arcibiskupa, články např. o skryté církvi v Československu v době komunistického režimu publikujete v odborných historických časopisech. Proč se Váš zájem obrací k historii minulého století zatíženého režimy totalit?
Mým oborem je původně ekleziologie – nauka o církvi. Ta právě ve 20. století měla období největšího rozkvětu; právě P. Silvestr Braito ji dokázal aktivně sledovat, jak dokládá jeho rozsáhlá kniha o církvi. Tematika skryté církve se mi naskytla jako stále živý fenomén, který je dosud velmi málo teologicky nasvícený, proto se také o něm šíří tolik dohadů, a naopak spousta inspirace z tohoto prostředí zůstává nevyužita. Chtěl bych na tom něco změnit.

Jsme muzikantská farnost. Jaký je Váš vztah k hudbě?
Hudba je krásná tím, že se v zásadě nemění, ale zůstává jako obrovský poklad, který společně objevujeme. Patří za to velký dík všem, kdo hudbě svou dovedností slouží. Když někdo vezme do ruky nástroj nebo se jen nadechne a naladí hlasivky, stává se součástí něčeho velikého, jediného a jedinečného. Hudba je královská věc, hudbou nás Bůh povznáší k sobě!

Máte nějaký vztah ke kostelu sv. Anežky na Spořilově?
Kostel je církev a církev jsou lidé, křesťané, kteří se shromažďují, aby se modlili a vzdávali díky Bohu. Těším se tedy na vás všechny v kostele na Spořilově a – když nás Pán Bůh zachová – na společně prožitý čas adventní obnovy.

Připravila Michaela Tučková



Římskokatolická farnost u kostela svaté Anežky České
Jihovýchodní IV 896/25, Praha 4 – Spořilov