Adventní duchovní obnova

V pátek 1. 12. a v sobotu 2. 12. 2023 proběhla v kostele svaté Anežky České na Spořilově adventní duchovní obnova, kterou vedl P. Martin Sedloň OMI.

Program duchovní obnovy

Sobota 2. 12.
První promluva: Vykoupení podle evangelistů Matouše a Marka (horší kvalita zvuku)
Druhá promluva: Vykoupení podle evangelisty Lukáše
Mše svatá: Kázání otce Martina


Otázky pro P. Martina Sedloně

Odkud pocházíte a co a kdy vás přivedlo mezi obláty?
Narodil jsem se v Pardubicích, ale po rozvodu rodičů jsem se s mámou a mými dvěma sourozenci přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde jsem vychodil školku, školy, pracoval jako mistr na melioracích a pak na vodárnách na dispečinku. Považuji se tedy za Jihočecha. Tam jsem také našel víru, byl pokřtěn a vyrazil na cestu ke kněžství. V rámci této cesty jsem se stal i řeholníkem oblátem.
Moje kongregace OMI se jmenuje: Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné. K té mne přivedlo setkání s o. Zdeňkem Čížkovským OMI, který se v roce 1990 vrátil po čtyřiceti letech z Afriky, aby obnovil přítomnost oblátů v České republice. Poslední oblát v Čechách zemřel v roce 1970. Byl jsem ve třetím ročníku jako diecézní seminarista v Praze, když tam o. Čížkovský přijel na besedu. Potkalo se to s mým hledáním a touhou patřit do nějakého řeholního společenství s misijním zaměřením. A já opravdu po pár měsících odjel do Polska do noviciátu. To mé hledání souviselo s mojí zkušeností z doby v totalitě. Nejen, že jsem byl po maturitě pokřtěn a ve svých 23 letech jsem se stal katolíkem, ale brzy jsem se stal i členem společenství kolem jednoho tajně vysvěceného kněze. Posílali jsme mimo jiné balíky do misií a vlastně žili řeholní sliby. Už tam někde vnímám počátek svého řeholního a misijního povolání.

Co je základem vaší spirituality?
Náš zakladatel byl Francouz sv. Evžen de Mazenod (+1861). Šlechtic, který se stal migrantem, když už jako dítě musel utíkat před francouzskou revolucí. Jeho zkušenosti běžence ho nasměrovaly k chudým a bezvýznamným lidem v očích světa. Po návratu z emigrace se stal knězem bez farnosti a založil společenství pro obnovu víry na francouzském venkově, který byl po Velké francouzské revoluci v otázce víry totálně zdevastován. V DNA naše ho společenství je tedy dosáhnout k těm, kteří si připadají opuštění od lidí i od Boha.

Kde jste působil a působíte nyní, kromě péče o farnosti máte nějaké další úkoly?
Budu teď slavit 24. výročí kněžství. Začínal jsem v Kroměříži, pak jsem byl poslán do Klokot u Tábora, kde jsem se vlastně už rok po svém svěcení stal duchovním správcem kvetoucího poutního místa a živé farnosti. Po čtyřech letech jsem byl uvolněn pro misijní projekt v západních Čechách, kde jsem působil celkem deset let. Vedle duchovní správy území dlouhého 60 km jsem pravidelně jezdil do romské komunity, dělal duchovní cvičení, duchovní obnovy pro farnosti. Začal jsem také působit mezi lidmi bez domova. Dostal jsem také na starost Ordo virginum. Také mi byla svěřena služba misionáře milosrdenství. A milosrdenství je pro mne stále důležitým tématem. Pak jsem byl zase poslán do komunity do Klokot, kde jsem dodnes, a jsem téměř zcela uvolněn pro službu exercicií, pro obnovy ve farnostech, pro pastorační službu lidí bez domova a zůstalo mi i doprovázení sester s Ordo virginum. V Klokotech doprovázím také nevelké společenství Neokatechumenátní cesty, kde i sám velmi čerpám. Pracuji také v Charitě na část úvazku, abych posílil duchovní rozměr jejího poslání.

Jste spirituál Ordo virginim. Co to znamená?
V Plzni a teď už také v Českých Budějovicích mi bylo svěřeno doprovázení žen, které se rozhodly zasvětit své životy Kristu a prožívat naplno své křestní zasvěcení skrze Ordo virginum, tedy „Řád panen“. Je to způsob, který byl velmi rozšířen v prvotní církvi, stejně jako poustevnictví. Dnes se toto charizma objevuje v nevídané míře po celém světě. Myslím, že je to odpověď Ducha Svatého na patologickou přesexualizovanost světa. Je třeba, aby bylo žito (vybojováno) v duchovní rovině to, co má být uskutečněno nebo uzdraveno ve viditelném světě. Skrze odpověď povolaných konkrétních žen se pak může uskutečňovat plán spásy pro svět. Moje poslání je, abych právě ženy, které odpověděly na povolání v této oblasti, doprovázel a utvrzoval v tomto jejich poslání.

Byl jste někdy v kostele sv. Anežky na Spořilově?
Nebyl. A moc se těším.

Připravila Michaela Tučková



Římskokatolická farnost u kostela svaté Anežky České
Jihovýchodní IV 896/25, Praha 4 – Spořilov