Postní duchovní obnova

V pátek 18. 3. a v sobotu 19. 3. 2022 proběhla v kostele svaté Anežky České na Spořilově postní duchovní obnova.

Děkujeme sestře M. Michaele Zych z Kongregace Sester Učednic Božského Mistra za vedení duchovní obnovy a za možnost uveřejnit její promluvu z pátečního večera s názvem
„Milostí jste spaseni“ (Ef 2,8) a dvě promluvy ze sobotního dopoledního programu s názvy
„Jak dosáhnout bolesti srdce kvůli svým hříchům?“ a „Jeho rány vás uzdravily“ (1P 2,25) nejen pro farníky, kteří se nemohli osobně zúčastnit.



Rozhovor se sestrou M. Michaelou Zych PDDM

která pochází z Polska a žije a pracuje již sedm let v brněnské komunitě. Sestry Učednice Božského Mistra v brněnské církvi působí přes pětadvacet let. Na jejich webových stránkách se dočteme, že „přítomnost této mezinárodní komunity v Brně je odpovědí na pozvání biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho, který si přál živé svědectví primatu lásky ke Kristu nad kulturními a osobními rozdíly“.

Mohla byste představit Kongregaci Sester Učednic Božského Mistra? Jaké je její hlavní poslání?
Ve společenství církve tvoříme součást Rodiny svatého Pavla, založené blahoslaveným o. Jakubem Alberione. (Více o naší rodině si můžete přečíst na naší internetové stránce pddm.cz). Učednice Božského Mistra jsou kongregace, která je celá odevzdána Božskému Mistru přítomnému v eucharistii, a právě z lásky k Ježíši eucharistickému se rodí náš apoštolát, který má tři vzájemně se pronikající dimenze: eucharistickou, kněžskou a liturgickou.
Konáme neustálou adoraci Nejsvětější Svátosti. Každý den sestra setrvává 1,5 hodiny před Ježíšem v eucharistii, a není to jen její osobní modlitba, ale předkládá Bohu potřeby všech lidí. Noční adorace prožíváme jako odprošování za hříchy naše a celého lidstva, zvlášť za hříchy spáchané prostřednictvím sdělovacích prostředků. V rámci této eucharistické dimenze našeho apoštolátu různými způsoby šíříme také úctu k eucharistii, abychom pomohly lidem v poznávání Ježíše a sjednocení se s Ním.
Z lásky k Ježíši eucharistickému se v nás rodí láska ke kněžství a péče o kněze. Jako Panna Maria, která dala světu nejvyššího a věčného Kněze – Ježíše Krista a byla s Ním po celý Jeho život, tak sestra – učednice Božského Mistra svým plným odevzdáním se Bohu, svou modlitbou a obětí získává nová kněžská povolání a doprovází kněze po celý jejich život. Naše domy jsou pro ně vždy otevřené a v našich komunitách si mohou odpočinout od svých starostí, obnovit svůj cit pro živou liturgii, najít radu a pomoc.
Pečujeme také o krásu liturgie prostřednictvím různých iniciativ, které přibližují věřícím tajemství Krista žijícího v církvi. Sloužíme liturgickými animacemi, děláme věci nezbytné pro liturgii a také se staráme o vnější výzdobu chrámů a kostelů, které jsou místy setkání Boha se svým lidem. Hudba, architektura, sochařství, malířství, ikonografie a jakýkoli jiný druh umění jsou prostředky, jejichž hodnotu využíváme pro hlásání Ježíše Mistra Cesty, Pravdy, Života, který zůstal mezi námi živý v Eucharistii a který nám skrze svátosti dává svůj život. V rámci této liturgické dimenze našeho apoštolátu vedeme obchody s liturgickými předměty a snažíme se přispívat k tomu, aby nebyly jenom tím, čím je každý jiný obchod, ale – tak jak to chtěl náš zakladatel – místy, ve kterých je možné pocítit modlitbu, pohostinství, formaci a doprovod.

Jaké byly Vaše osobní motivace pro vstup právě do této kongregace, kde jste působila, ve kterém domě žijete dnes?
Když jsem byla v prvním ročníku gymnázia, Bůh dal mi milost obrácení skrze čtení Jeho slova. Byla jsem tehdy osobou věřící v Boha, ale nechodila jsem ke svátostem, protože pro mě neměly žádný smysl. Měli jsme mít zkoušku z Evangelia podle sv. Matouše, a tak jsem si začala jednoho večera velmi pozorně číst toto evangelium, a nemohla jsem se už od toho čtení odtrhnout. Tam jsem potkala Krista, byla jsem uchvácena způsobem Jeho myšlení a jednání, Jeho milosrdenstvím, prostě jsem se do Něj v onen večer zamilovala a zároveň objevila, že On je pořád na zemi a je velmi blízko: v eucharistii. Všechny věci, které jsem se kdysi učila na katechezi a které pro mě byly jen formulkami, jako by ve mně „ožily“. Od té doby jsem využila každou možnost k adoraci Nejsvětější svátosti a hned jsem se vrátila ke svátostem. Samozřejmě jsem vůbec nemyslela na povolání, ale dál jsem si přála být učitelkou, založit rodinu a spolu se svým manželem předávat našim dětem krásu Krista a krásu křesťanského života. Po dvou letech se ve mně během adorací začaly rodit myšlenky a touhy, abych žila jen pro tuto Ježíšovou přítomnost v Eucharistii. Pak během velikonočního tridua, když jsem adorovala Ježíše v Nejsvětější Svátosti, mi dal poznat, že chce, abych žila pro Něj. Také jsem to chtěla, i když jsem vůbec nevěděla, jestli vůbec existuje taková kongregace, která by měla neustálou adoraci a zároveň nebyla klauzurní. Byla jsem si jen jista, že pokud mi Bůh dává takové povolání, určitě taková kongregace existovat musí a Bůh sám mi ji ve správný čas ukáže. Stalo se to. Neplánovaně jsem před maturitou narazila na letáček naší kongregace, a když jsem přečetla první věty, byla jsem ohromena faktem, že opravdu existuje způsob života a poslání, po kterém právě toužím. Občas si dělám legraci a říkám, že od malička jsem moc chtěla být učitelkou a stala jsem se navždy učednicí.
Pocházím z Polska a působila jsem třináct let v Čenstochové, pak rok v Lublinu, rok v Římě, a posledních už skoro sedm let jsem v Česku v naší brněnské komunitě.

Jaké úkoly, aktivity, funkce zastáváte v rámci komunity?
Když se mě někdo z polských známých ptá, co dělám v Brně, vždy odpovídám, že to, co na každém jiném místě: jsem s Ježíšem, poznávám Ho, adoruji v Nejsvětější Svátosti a učím se od Něj. To je hlavní, a pak většinu času jsem v našem obchodě s liturgickými předměty, který vedeme v Brně na Kapucínském nám. 5 (liturgickyapostolat.cz). Tam je pro nás nejdůležitější kontakt s lidmi, kteří často přicházejí ne proto, aby si u nás něco koupili, ale aby si s námi popovídali. Občas někdo prosí, abychom ho naučily modlitbu růžence. Kromě služby v obchodě občas v naší dílně šiji liturgické oděvy nebo kalichové prádlo. Věnuji se také pastoraci mimo náš obchod. Před covidem jsem byla v týmu, který vedl kurz Samuel pro mladé lidí hledající své životní povolání. Měla jsem také přednášky z duchovního života na teologickém kurzu organizovaném naším brněnským biskupstvím. Pravidelně několik let vedu setkání Lectio divina na spolču pro studující a pracující mládež, které se schází u bratrů minoritů v Brně. Mládí lidé vědí, že vždy mohou také přijít za mnou do obchodu a popovídat si o svých starostech a radostech a často se tam staví. Ráda jim naslouchám. Pomáhám také při diecézním setkání mládeže: během covidu jsem zde měla přednášku o tom, jak se modlit a žít Božím Slovem (youtu.be/3qMqTDPu9O0). Podle časových možností jsem také otevřena vedení duchovních obnov.

Co pro vás znamená vést duchovní obnovu, mohla byste shrnout, o čem budete ve svých promluvách hovořit?
Moc bych si přála – a také se za to modlím – aby duchovní obnovu vedl Duch Svatý skrze mě, protože jen On zná vaše srdce a váš život a ví, co teď potřebujete uslyšet. Já to vůbec nevím. Často se stává, že během přednášek mluvím o věcech, které jsem vůbec neměla říkat, a neřeknu některé z těch, které jsem si připravila.
Pro první promluvu jsem zvolila téma „Milostí jste spaseni“ (Ef 2,8), protože se chci s vámi podělit o to, co pro nás udělal a pořád dělá Bůh. Příliš často klademe důraz na to, co máme dělat my, jak máme správně žít náš křesťanský život, a zapomínáme na to, že Ježíš přišel zjevit nám bezpodmínečnou a nezištnou lásku Otce k nám, přišel nám ji darovat. Čím je spása, kterou přinesl? Žiju tu spásu? O tom na našem prvním setkání v pátek.
Při druhé promluvě chci mluvit o tom, jak se připravit na obdržení od Boha bolesti srdce kvůli svým hříchům, protože bolest je velmi důležitá v duchovním životě. Proč se často zpovídáme ze stejných hříchů, a nedokážeme je neopakovat? Protože se nám často naše hříchy líbí. Bolest srdce, která je darem Ducha Svatého, nás zbavuje zalíbení v našich hříších. Nemůžeme si tuto bolest vytvořit vlastním úsilím, ale můžeme připravit své srdce, aby bylo schopné přijmout ten dar. Bůh nám chce darovat tuto bolest, Bůh chce, bychom byli osvobozeni z otroctví hříchů, ze zalíbení v nich, ale je na nás, jestli se na tento dar připravíme a budeme ho chtít přijmout.
Při třetí promluvě chci hovořit o uzdravení, které jsme dostali a které k nám pořád proudí z Kristových ran: „Jeho rány vás uzdravily“ (1P 2,25). Čím takové uzdravení je a jak se mu otevřít? O tom v sobotu 19. března.

Máte nějaký vztah ke kostelu sv. Anežky na Spořilově, ke svaté Anežce, k františkánství?
Ve vašem kostele budu poprvé, ale mám moc ráda sv. Františka. Stal se mi blízký na střední škole. Zaujal mě svou vírou v Evangelium a životem podle něj. Ráda čtu františkánské prameny. Pořád se k nim vracím. Zajímavé je, že Bůh, když chtěl obnovit Církev, dal jí sv. Františka, který prostě uvěřil v Evangelium. Jsem si jista, že každá obnova – moje a každého z vás – přichází skrze Boží Slovo. Je v něm přece moc Ducha Svatého, pro kterého není nic nemožné. Těším se na vás. Pokoj a dobro!

Připravila Michaela Tučková



Římskokatolická farnost u kostela svaté Anežky České
Jihovýchodní IV 896/25, Praha 4 – Spořilov